Psychoakustika

Psychoakustika je vědním podoborem, který zkoumá akustiku z hlediska subjektivního lidského vnímání. Mezi nejznámější vědecké kapacity, které se tímto oborem zabývaly, patří němečtí fyziologové, fyzici, psychologové, zakladatelé psychofyziky a zakladatelé experimentální psychologie G. T. Fechner a E. H. Weber. Zabývali se zjišťováním počitkových prahů a použitím matematických metod v psychologii (zákon Fechnerův-Weberův). Experimentálním potvrzením kvantitativního charakteru psychických procesů (vnímání) se oba zasloužili o rozvoj vědecké psychologie. Prokázali logaritmickou závislost mezi velikostí podnětu (fyzikální příčiny) a velikostí fyziologického vjemu. Jde o tzv. Weber-Fechnerův psychofyzikální zákon. Mění-li se fyzikální podněty působící na naše smysly řadou geometrickou, vnímáme jejich změnu v řadě aritmetické neboli míra fyziologického vjemu je úměrná logaritmu míry jeho fyzikální příčiny.

                           dp

dv = konst.        ─

                            p

v – fyziologický vjem

p – fyzikální příčina

S psychoakustikou souvisí i specifická fyzikální jednotka son. Son je psychoakustická jednotka vyjadřující subjektivně vnímanou hlasitost zvuku. Jedná se na rozdíl od decibelu o lineární jednotku. Jeden son je definován jako hlasitost tónu o frekvenci 1000 Hz a intenzitě 40 dB. Pro jiné frekvence se musí hodnota přepočítat v závislosti na frekvenční citlivosti lidského sluchu.

Psychoakustika se více dostává do podvědomí lidí zabývajících se stavební akustikou. Stavební akustika ji vyjadřuje tak zvaným Akustickým komfortem.