O Akustice

Akustika, podstatné jméno rodu ženského, vzor žena.

Zaslouží si tedy přístup a chování jí hodné. Nebojme se jí však.

Není to nepřítel ani nepřístupná feministka. 

Je to věda naučná, věda o zvuku a o všem, co s ním souvisí. 

Slovo akustika pochází z řeckého ακουστικός, což znamená zhruba „připraven slyšet“ nebo „k účelu slyšení“. Zmínka o studiích, která se zabývala akustikou nebo lépe řečeno harmonií či disharmonií zvuků, pochází z pera velmi slavného vědce Pythagora (takže nejen trojúhelníky ho fascinovali). 

Různé zvuky studovali už staří Číňané a to už 3000 let před Kristem.
 

Aristoteles, který se též zabýval šířením zvuku ve vzduchu, již měl mnoho základních poznatků o šíření zvuku pomocí ředění či zhušťování vzduchu. To jsou základy, na kterých akustika stojí. Vidíme, že její kořeny jsou velmi pevné a opírají se o badatele zvučných jmen.

Akustika je pojem velmi známý a rozšířený, ale umíme jej používat na pravém místě a v pravou chvíli? Čeština je jazyk, který nám skýtá mnohé dvojsmysly a více-smysly. Dá se říci, že v mnohých případech může dojít, díky snaze vyjadřovat se odborně, k užití totálních nesmyslů místo výstižných termínů s přesným konkrétním vyjádřením.

Akustika je obor zabývající se fyzikálními ději, které jsou spojeny se vznikem vlnění a to vlnění zvukového, jeho šířením a vnímáním naším sluchovým orgánem. Takto jednoduše bychom mohli akustiku popsat obrazně. Jde o prosté zobrazení šíření zvuku od zdroje nějakým prostředím k příjemci zvukového vlnění. Zdrojů zvuku je mnoho, široká škála. Podle toho, jak si je rozdělíme, můžeme s nimi dále pracovat, monitorovat je a snažit se je blíže pochopit, eliminovat nebo naopak vybudit či podporovat.

(Zdroj, část: Wikipedia, část: M.Bosáčková, Akustika staveb)